Solartis

·         Monitor dechu, aneb snímač pohybu
V dnešní době je už součástí v porodnici. Tento alarm upozorní včas na neobvyklou frekvenci dechu miminka a může tak zabránit náhlým selháním dechu (SIDS).
Snímací deska se umisťuje pod matraci, nebo podložku, na které dítě spí. Snímač obvykle napájí tužkové baterie, kde nechybí kontrolka, která včas upozorní, že  baterky již nejsou dostatečně silné. Přístroj zapínáme po uložení kojence, opět kontrolka signalizuje, že dítě dýchá.
Cena se odvíjí podle kvality, ale i značky. Obvykle kolem 2000 Kč, existují i půjčovny, kde se cena pohybuje kolem 150 Kč za měsíc.
Výrobky by měly být atestovány jako zdravotnická pomůcka.
 
·         Chůvičky
Těch rozlišujeme několik typů. Podíváme se na ně jednotlivě.
 
–        chůvičky elektronické
Přenášejí zvuk, ale mohou přenášet i obraz, nebo kombinovat obojí.
Video chůvičky jsou náchylné k okolním faktorům, např. Wifi, bluetooth, mikrovlny, apod. Obraz přenášejí v pásmu 2,4 Ghz. Lepší chůvičky mohou mít oddělený přenos zvuku na jiné frekvenci, takže zastanou i úlohu audio chůvičky, která přenáší pouze zvukový signál.
 
–        chůvičky digitální
Jsou vhodnější spíše do města, protože mají lepší ochranu proti rušení jinými zařízeními vysílajícími signál, než chůvy analogové. Kvalitu přenosu ovlivňují vícekanálová technika a citlivost mikrofonu. Existuje i speciální náramek na ruku, který upozorní vibracemi, že se něco děje.
Analogové přístroje fungují na nižší frekvenci a mají menší počet přenosových kanálů. Hodí se na venkov, nebo do méně hustých zástaveb.
 
–        internetové video chůvy
Stačí mít vlastnípřipojení k internetu a staženou aplikaci pro telefon, teblet, iPhone, iPad, či počítač. Lze ji na dálku přes aplikaci ovládat. U dítěte je kamera, která ho sleduje a rodič tak může sledovat dítě přes své zařízení.
 
Ceny u chůviček jsou v řádech 800 Kč, ale mohou se vyšplhat až na 6000 Kč. Záleží, co od ní očekáváme a jaké máme nároky.
 
·         Na co pozor při nákupu
Při výběru chůvy volíme mezi obousměrným, nebo jednosměrným provozem (jednosměrný – pouze signály ze strany miminka, obousměrný – můžeme dítě ukonejšit na dálku, pokud se třeba jen vrtí).
Pozor na dosah vzdálenosti. Ta se může zkracovat při vyšším počtu překážek mezi námi a dítětem. To samé platí i pro použití venku.
Kontrolní diody jsou důležité, ať už z důvodu vybitých baterií, nebo zkrátka protože spolu zařízení nekomunikují (nejsou spárovaná).
Vibrační upozornění je vhodné zejména pro rodiče, kteří trpí nějakou sluchovou vadou.

Označit takto vůz je vcelku subjektivní záležitost a je možné, že se mnoho lidí, včetně automobilových nadšenců, s tímto pojmem setkává poprvé. O jaký vůz tedy jde je jak jej poznat?

Pokus o definici youngtimeru

Společnou vlastností takového vozu je fakt, že se daný model již nevyrábí. Někteří nadšenci se přiklánějí k definici „mladý veterán“, ale i tento pojem je nepřesný, protože veterán může být automobil vyrobený před dvaceti lety či dříve. V tom případě by se stáří těchto vozů mělo pohybovat někde v rozmezí 20 a 30 let, ale to neodpovídá modelům, které byly vyrobeny na přelomu 70. a 80. let a jsou také hrdě označovány tímto termínem. Na druhou stranu lze narazit na modely staré třeba jen 15 let, které jsou také řazeny mezi youngtimery.
Pokud se nezaměříme na věk, ale na vlastnosti vozu, možná se definici přiblížíme více. Často se zmiňují sportovní úspěchy daného automobilu, jejich dobová oblíbenost a prodeje, ale i jejich „role“ ve slavných filmech. Kdo by neznal seriál Bodie a Doyle, v němž se jeden z hrdinů proháněl ve stylovém Fordu Capri. V Česku je nejčastěji skloňována Škoda Favorit. V Evropě je pak nejoblíbenější Volkswagen Golf první a druhé generace, a pak také Lancia Delta či Audi 80.
Posledním kritériem je určitě design. Jestliže se někdo ohlédne po starším autě i v dnešní době, určitě je to tím, že tento vůz je nadčasový a má určité charisma, které odolává času.

Youngtimer je tedy automobil, který byl úspěšný ve své době, v současnosti se již nevyrábí (a nebo se vyrábí jeho další generace), ale ještě to není typický veterán a jeho jízdní vlastnosti v kombinaci s nadčasovým designem překonaly soudobé konkurenty. O těchto automobilech se dá říci, že jsou kultovní.
Příklady kultovních vozů:
·         Ford Escort
·         Audi 80
·         Lancia Delta
·         Volkswagen Golf 1. a 2. Generace
·         Fiat Uno
·         Fiat Tip
·         Škoda Favorit
·         BMW 3 (E30)
·         Renault 5
·         Ford Capri

Krmítko svým vzhledem tak trochu může připomínat perníkovou chaloupku nebo spíš altán. Některé děti jej tak pojmenovaly a nejeden tatínek nakonec musel vyrobit krmítka dvě, protože to druhé zůstalo v dětském pokoji na hraní.
Základ krmítka tvoří dřevěná deska o rozměrech řekněme 35 x 22 cm. Ta může mít pochopitelně rozměry jiné, záleží na tom, kam krmítko umístíme, Výše uvedené rozměry jsou však optimalizované pro pohyb pěti až dvanácti malých ptáků, např. sýkorek a vrabců, ale zároveň jej může navštívit i větší ptactvo -holub, kos, straka, sojka, nebo kavka.

Základní desku zvolíme nejlépe z dřevěného masivu, zpravidla postačí smrková laťovka, ovšem deska z tvrdého dřeva má zas delší trvanlivost. Desku odřízneme na patřičný rozměr elektrickou kotoučovou pilou podle pravítka, nebo ruční pilkou ocaskou, hrany jemně začistíme smirkovým papírem.
Pak si připravíme konstrukci střechy. Měla by být sedlová a konstrukci krovů budou v bokorysu tvořit tři rovnoramenné trojúhelníky – dva na krajích střechy a jeden uprostřed. Vrcholový úhel trojúhelníku bude 130 stupňů a dva boční úhly shodně po 25 stupních. Tyto trojúhelníkové krokvové vazby sestavíme z malých dřevěných latěk o průřezu 15 x 20 mm, přičemž by délka podstavy trojúhelníku měla přesahovat šířku základové desky zhruba o 8 cm (4 cm na každé straně). Tuto minikrokvovou vazbu spojíme speciálním konstrukčním lepidlem i bez použití hřebíků nebo vrutů. Malými vruty však konstrukci můžeme zpevnit a zajistit, takže tím nelze nic pokazit.

Tyto tři krokvové vazby budou opěrnou částí střechy, kterou připevníme na dvě vodorovné laťky stejného průřezu jako krokve a kolmo k vodorovným latím pak vztyčíme čtyři svislé nosníky, na kterých bude střecha stát. Základní laťkovou vazbu střechy pak pokryjeme dvěma překližkovými deskami, a ty budou základem samotné střešní krytiny. Na překližku následně budeme lepit konstrukčním lepidlem střešní tašky.

Efektní střecha z nařezaných bobrovek z kanadského šindele

Ty vyrobíme z kanadského šindele (nejlépe červenohnědé barvy) a to tak, že nařežeme technickým nožem obdélníčky o velikosti 3 x 4 cm, u kterých nůžkami zastřihneme rohy dokulata, aby vypadaly jako bobrové tašky. Šindelové tašky pak lepíme od spodní řady směrem vzhůru tak, jako se pokládají opravdové tašky na střeše, tedy tašku v horní řadě vždy mezi dvě tašky ve spodní řadě. Horní řadu nakonec zakončíme vázacím hřebenem (tenkým proužkem ze stejného materiálu).
Vzniklé štíty u krovů střechy můžeme pokrýt opět překližkou, nebo je nechat otevřené, případně je zakrýt malými laťkami. Základovou desku pak olištujeme tenkou latí s malým přesahem (1 cm), aby nasypané krmivo z desky neodvál vítr. Pro povrchovou úpravu konstrukce krovů a desky je vhodný bezbarvý tixotropní lak, případně doplněný mořidlem.

Nechtěná Marilyn

Otec nejevící zájem a matka trpící schizofrenií a paranoiou. Následný sirotčinec a pěstounská péče, ze kterých unikla díky sňatku s mužem, kterého nemilovala. Nic zpočátku Marilynina života nenasvědčovalo tomu, že by se mohla stát modelkou, herečkou, zpěvačkou, producentkou a především sexuálním symbolem takových rozměrů.

Holka od vedle

Den, který odstartoval její kariéru, se zpočátku tvářil zcela nenápadně. V tu dobu bylo Marilyninou prací natírání letadel, kde si ji odchytl fotograf ve službách armády. Většina dívek potřebuje hodiny příprav, tuny make-upu a drahé oblečení, aby vypadaly k světu. To ovšem neplatilo pro božskou Marilyn, která dokázala zaujmout i v pracovním oděvu.

Z brunety na blondýnu rychlostí blesku

Žádné začátky, stejně tak ty modelingové, nejsou lehké, a to platilo i pro Marilyn. Aby se dostala z počáteční finanční krize, byla nucena fotit i odvážnější snímky. Netrvalo ovšem dlouho a začala být obsazována do hereckých rolí. Zlomem v její kariéře se stal film „Páni mají radši blondýnky“, kde svoji barvu vlasů definitivně změnila z původní hnědé na umělou blond.

Na křižovatce

Jak rychle ovšem její hvězda ve světě Hollywoodu stoupla, tak rychle také klesla k zemi. Marilyn, stejně jako každá žena, chtěla být v očích ostatních vnímána jako něco víc než jen sexuální symbol. Rozhodla se tedy začít znovu ve Spojených států amerických. Ani přes konvertování k judaismu ovšem v sobě nenalezla kýžený klid. Psychické problémy přetrvávaly a po opakovaných potratech a ztrátě blízkého přítele se ještě prohloubily. Navíc se přidaly i fyzické potíže. Trávila proto čas na křižovatce mezi psychiatrickou léčebnou, nemocniční ambulancí, filmovým plátnem, náručí mužů a objektivem fotoaparátu.

Neobjasněná smrt

V roce 1962, tedy v pouhých 36 letech, Marilyn zemřela. Dodnes není jasné, co bylo její příčinou smrti. Vzhledem ke zdravotnímu stavu, stopám léků a alkoholu v krvi, ale i ztraceným lékařským záznamům, není možné vyloučit ani přirozenou smrt, ani sebevraždu, dokonce ani vraždu.