Rubriky
Životní styl

Relaxujte v přírodě

Každodenní stres nás oslabuje. Pokud se nebudeme snažit pečovat o své duševní zdraví, může nás stres dohnat až k závažným zdravotním obtížím. Zažívací problémy, bolesti hlavy, deprese, to vše může stres zapříčinit.

Dbejte na svou duševní hygienu a naučte se relaxovat. Zkuste si odpočinout třeba v přírodě. Pokuste se zahnat všechny negativní myšlenky a věnujte se alespoň chvíli jenom sami sobě. Najděte si klidné místo, nejlépe uprostřed zeleně. Kochejte se různorodými barvami, které vám příroda nabízí. Pestrobarevné květy i různé odstíny zelené, budou na vaše nervy působit jako balzám. Vnímejte zvuky kolem vás. Zpěv ptáků, šumění listí. Zvuky, které většinou nevnímáme. Pokud máte vlastní zahradu, zavěste na vhodné místo zvonkohru. Umístěte krmítko pro ptáky. Uděláte dobrou službu nejen ptáčkům, ale i sobě. Ptactvo se vám po celý rok odvděčí příjemným zpěvem.

sad-2042536_1920

Na zahradě si můžete vybudovat jezírko s tekoucí vodou. Pokud tuto možnost nemáte, sedněte si k potůčku a poslouchejte jeho zurčení.

Vzpomeňte si na léčbu aromaterapií, která využívá k léčbě právě vonné silice. Květiny, byliny, les i voda poskytují vůni. Vůně rozemnutých bylinek dokáže navodit dobrou náladu. Možná budete překvapeni, jak pozitivně na vás bylinné aroma zapůsobí. Některé byliny nejen, že zmírní stres, pomohou i od bolesti hlavy. Rozemněte list mateřídoušky, šalvěje nebo routy vonné.

road-1072823_1920Jestli je vám milejší relaxovat v domácím prostředí, namíchejte si alespoň vonné pout-pori. Do vonné směsi namíchejte sušené rostliny, jejichž vůně vám způsobuje příjemné pocity. Květy levandule, magnolie, růže i mařinky vonné navozují pocit příjemného rozpoložení. Dopřejte si pohodlí. Vyhledejte místo, kde se budete cítit dobře. Není důležité jestli sedíte na balkoně nebo v obývací místnosti. Podstatné je, kde vy se budete cítit dobře. K lenošení si uvařte bylinkový čaj nebo osvěžující limonádu z ovoce a bylinek.

Rubriky
Politika

Politika je umění možného

Každá zem na světě potřebuje, aby jí někdo vládnul. Aby měla nějakou autoritu, která zařídí, aby to tu všechno dohromady nějak fungovalo, aby tady nepanoval chaos a bezpráví, kde by si každý dělal, co ho napadne. A politika neslouží jenom k tomu, aby měli lidi nějakého státu své pány, kteří za ně rozhodují, ale taky aby někdo takovou zem reprezentoval v cizině, aby každý věděl, na koho se má obrátit, pokud mu jde o něco konkrétní.

Z toho důvodu je politika nepostradatelná. Jenže současně jsou tady i další okolnosti, které zaviňují, že politiku lidi nemají rádi, i když se bez ní nedá obejít.

volební urny

Spousta lidí třeba věří, že když dají hlas politikovi, který jim slíbil to, co se jim líbí, dočkají se splnění toho slibu. Ale to se často nestane. Nejenom proto, že kandidáti ve volbách i jindy často lžou, ale třeba i proto, že jiní lidi zvolí jiné kandidáty a ti prosadí něco jiného.

Spousta lidí taky věří někomu, komu se věřit nedá. Děje se to i tehdy, kdy by se to dalo snadno prokouknout. Voliči věří někdy těm, kdo slíbí zvýšení platů, i když je stát až po uši v dluzích, věří, že se svrhne kapitalismus a nastolí nový a lepší řád. Věří, že politik jisté orientace a strany zastaví zdražování, i když to nemá jak zařídit, neboť obchody jsou soukromé, někdo lidem slíbí bezplatné vysokoškolské vzdělání, i když je jasné, že se takové školy musí nějak uživit a on jim nic nedá.

Putinova fotka

A když někoho špatného zvolíme, máme ve zvyku na něj nadávat. Napřed na jednotlivce, pak na vládu, na parlament, senát, okresní a krajské politické struktury a třeba nakonec i na obecní zastupitele. Nadáváme víc a víc, až nakonec znechucení rezignujeme a radši se o politiku přestaneme starat s tím, že jsou ti nahoře prostě dobytek nebo ještě něco horšího. A to je to nejhorší. Protože když se lidi nestarají o politiku, politikům projde kdejaká lumpárna. A to by nemělo být.

Rubriky
Zábava

Cesta začínající Fotografa, nejen o sebepoznávání 

Poprvé jsem držel v rukou “foťák” asi před 26 lety. Byl to stařičký ruský Zenit, který tátovi ležel v polici ve skříni. Ani už nevím, co mě přimělo koupit do něj fotografický film a jít ven fotit. Nic jsem o tom nevěděl, a asi jsem měl chuť dělat něco k čemu měl vztah. Rád na těch pár dní, řekněme odpolední, vzpomínám. Jedna fotografie mi utkvěla v paměti, a to, jak několikaměsíční štěně očichává pampelišku. 

Skoro to vidím před sebou, jeho hnědá krabatá kůže na čele, v pozadí rozostřená zelená tráva a žlutá pampeliška přímo u jeho černého “nosu”. 

Nedá se říci, že by mě vedla touha být profesionálním fotografem,  ale uklidňuje mě tato činnost a přináší mi do života určitý typ svobody, která by bez fotoaparátu nebyla možná. 

 Fotoaparát Olympus OMD

                                                  

K focení jsem se dostal náhodou na přelomu mých ket (41 – 42). Potřeboval jsem během pár měsíců mluvit i psát v anglickém jazyce a má učitelka, Kateřina, mi s tím pomáhala. Jednou jsem zahlédl její post s fotografiemi a je třeba přiznat, že mě zaujaly. 

Vyprávěly příběh o všedních věcech. Byly dobře zaostřené, barevné a jejich kompozice ten příběh dokázala předat tomu něčemu v mém nitru. 

Zaujalo mě to, či přimělo ten vnitřní pocit zkoumat, a rozhodl jsem se zkusit to co vnímám na jejich fotografiích vyjádřit v tom co mě oslovuje. To je tvrzení mého současného já, to před dvěma lety nemělo ani ponětí co to je digitální fotografie a upřímně, asi jsem jí i tak trochu opovrhoval. Na což jsem již úplně zapomněl. Digitální fotografie přijmi mojí upřímnou omluvu! 

Nedokáži říci, jak se mi sebevyjádření daří, ale pokaždé při focení vnímám klid a odpočinek. Možná mohu zmínit, že se mi přiznal kamarád, jeho děd, a i jeho tatínek se věnovali fotografii, podělil se se mnou o svém skepticizmu vůči mému rozhodnutí jít touto cestou, a srdečně, po shlédnutí mých fotografií řekl, že se mu líbí. 

Byl jsem překvapen a uvnitř jsem pookřál. 

Dokáži dělat něco dobře jen tak, z vlastního zájmu a umu. 
 

Fotografie, či fotografování znamená malba světlem. 

 
Dá se říci, že je jen na nás, jak výsledná fotografie bude vypadat. Je to naše sebevyjádření, naše volna a svoboda.  Stejně jako širé pole malíře, který se vyjadřuje skrz bílé plátno. Nicméně, je dobré držet se určitých principů a parametrů, jak výslednou fotografii budeme koncipovat. 

Momentálně fotím, přes dva roky a postupně více a více chápu vztahy jenž udržuje magický trojúhelník (Citlivost senzoru, Rychlost závěrky, a Clony), aby se docílilo žádaného výsledku. 

Vše je o tom dostat na senzor dostatek světla, v situaci, kterou fotíme a za podmínek, které aktuálně nastaly, aby senzor mohl zrcadlit to na co venku objektivem míříme. Bylo příjemné zjistit, že jsem více praktik než teoretik. tak mi trvalo dva roky než to konečně doklaplo. Což je jedna z věcí, kterou mi fotografování pomohlo vyjevit o sobě. I když jsem tu souvislost plně nechápal, stejně mě bavilo fotit a pořád bylo co zkoumat a kde růst. Nebylo třeba na nic tlačit, klid, objevování a radost z času stráveným s fotografii mě tam sám dovedl. Ne, že jen chápu magický trojúhelník, ale zároveň i vidím co má cenu fotit, a více jsem se sžil se všemi tlačítky a nastaveními na fotoaparátu. 

V ničem na nic nespěchejte. Snažte se jen pokračovat a rozšiřovat své možnosti, ať zápal, který Vás k činnosti přivede (nejen fotografování), se mlže změnit v plamínek, který Vás vždy dokáže přivést zpět do klidu. 

Na doporučení Katky jsem se na cestu fotografie vybavil fotoaparátem Olympus. Zatím po dvou letech mi nic nechybí a stéle fotím touto značkou. Začal jsem s OLYMPUS Pen Mini E-PM1. Přiznám se, nic, ale zhola nic si o něm nepamatuji. Vzpomněl jsem si jen na Olympus Pen E-PL7, ale nějak jsem měl pocit mezery, prázdného místa, jako by ještě něco chybělo, a až po několika minutách procházení fotografií jsem narazil na E-PM1.  

A byl to on můj první digitální fotoaparát. 

Momentálně používám řadu OMD a to Mark II. Předchozí dva, E-PM1 a EPL-7 nemají na těle v budovaný elektronický hledáček, což zjistil jsem mi chybělo abych se mohl na záběr skutečně soustředit. Potřeboval jsem ho.  

Pro EPL-7 jsem si objednal elektronický hledáček VF-4 a to mi otevřelo cestu pro pokračování. Bez tohoto kroku nevím, jak by má cesta pokračovala. 

Dokážete skrz objektiv sdělit Váš příběh

Koupil jsem ho přes ebay a v podstatě veškerou techniku, která mi za dva roky prošla rukama jsem kupoval z druhé ruky (tři fotoaparáty a 7 objektivů). 

Moc jsem se neobával, že by mi došlo něco jiného, či poškozeného, Technika není levná a bazarové kusy jsou většinou opečovávané, a skoro o polovinu levnější než nové. Jediné, na co si možno dávat pozor je, kolik má nafocena závěrka fotoaparátu, než bude třeba zásah servisního střediska.  

Dá se to zjistit z digitální fotografie, která má v sobě značku kolikátá je v pořadí. Určitě nějaký návod najdete na webu. Já jsem toto na svém začátku nevěděl, a všechny tři fotoaparáty byly pro mě naštěstí v pořádku. Jen teď již o tom vím, tak to je pro mě vykřičníkem v mysli se na to případně příště pozeptat, ať sám sobě později nehubuji. 

Technika z druhé ruky je tedy bezpečná, ale vždy respektujte, jaký vy máte pocit z komunikace s prodejcem, a i z toho, zda to je nákup, který Vám prakticky pomůže udělat další krok na této dobré cestě. 

Přeji Vám dobré kroky na Vašich kreativních cestách.