Solartis

Před porodem

Ke konci březosti bráníme feně v prudkých a fyzicky namáhavých pohybech. Také je potřeba nachystat porodní lože a připravit prostory, ve kterých bude fenka i s narozenými štěňaty později pobývat. Je potřeba počítat s tím, že fena bude více pít, stejně jako i více vylučovat, což souvisí s nástupem tvorby mléka.

Porod

Fenka by měla mít zabezpečené klidné porodní místo. Pokud v domácnosti chováte více psů, mělo by být porodní místo oddělené. Často může fenka vyžadovat při porodu přítomnost svého pána, pokud je na něj silně fixovaná. Samostatné feny naopak mohou vyžadovat klid, a na přítomnost jakéhokoliv člověka reagovat negativně. Většina fen rodí vleže na boku, méně často i vsedě. Trvání porodu závisí na počtu štěňat ve vrhu, přičemž každou hodinu by mělo vyjít jedno štěně. Průměrný počet štěňat bývá v závislosti na plemeni 4 – 10.

Po narození by fenka měla každé štěně ošetřit – překousnout plodový obal a pupeční provazec, a celé štěně olízat. Pokud štěně neošetří, je potřeba, aby péči zajistil chovatel. Štěně je potřeba vytřít do sucha, tupě odpreparovat pupeční provazec, zkontrolovat, zda štěně správně dýchá a zda je dostatečně v teple.

Po porodu

Fena se obvykle potřebuje vyvenčit a napojit, a následně i prospat. V této etapě zkontrolujeme, zda se ke štěňatům chová ohleduplně, jestli nehrozí například neúmyslné zalehnutí štěňat – toto je nutné zejména u fen, které rodí poprvé.

Co se týče štěňat, je dobré je ještě před prvním napitím zvážit a následně označit (postačí např. barevné stužky). To má význam především pro hodnocení růstu a výživy mlékem u štěňat, která jsou stejné barvy bez znaků, nebo která mají stejnou kresbu. Poté dejte pozor, aby se štěňata napila – kolostrum totiž obsahuje důležité protilátky, které štěně ochrání před nemocemi v prvních týdnech života.

Dominantou soukromí v domově jsou zajisté – dveře. Nejsou však jediné, které nám oddělují místnosti od sebe a poskytují větší klid a osobní prostor. I zdi patří mezi prvky, které nám do určité míry soukromí poskytují, ale bohužel i berou místo, které doma můžeme mít v daleko větším poměru.
Co takhle se jich zbavit nadobro a mít o něco větší prostor, který bude současně i více otevřený a luxusní?

Kuchyň a obývací pokoj jako společná místnost

Tyto dvě místnosti v našem domově, patří mezi ty nejvíce navštěvované a nutno říct, že v nich trávíme rádi mnoho času. Z hlediska designu se vždy hledělo spíše na to, aby každá místnost v bytě nebo domě, byla patřičně oddělená.
Postupem času se však ukázalo, že v případě, že se zbavíte zdi, která jich od sebe odděluje, získáte nejen větší prostor, ale i luxusní design a více světla ve vašem domově.
První, na co je potřeba myslet, je postavení samotné zdi. Pokud se jedná o nosnou příčku, není možné ji jen tak zbourat. Když je však tato zeď pokládaná za zbytečnou a je možné – ji jednoduše nemít, na nic nečekejte a zvelebte si váš domov o detail, jakým je její odstranění.

Praktické a komfortní řešení

Není nutné připomínat, jak se vám toto řešení vyplatí i z hlediska praktické stránky. Nebudete muset obcházet místnosti a dveře, které vám brání v tom, mít dění v obývacím pokoji a kuchyni pod palcem současně. Můžete tedy vařit a taktéž se i zdržovat v obývacím pokoji a pouze hlídat to, aby se vám nic nepřipálilo.
Komfort vám poskytne nejen optické zvětšení vašeho domu nebo bytu, ale rovněž i rodinné soužití, díky kterému nebudete od zbytku rodiny nikdy odděleni. Můžete tedy trávit více času společně a mít k dispozici neomezený průchod do dvou nejvíce obydlených místností.
Luxusní podívanou a designový prvek vám poskytne i to, pokud si uděláte jenom částečný průchod.Měl by však být podstatně větší než jsou dveře a i o něco vyšší, díky čemu dosáhnete maximální spokojenosti a fantastického výsledku.

Mezi největší výhody čteček patří dozajista značná úspora místa, kterou oceníte snad za každé situace. Jedná se o lehké přístroje nevelkých rozměrů, které nápadně připomínají tablety. Jejich zakoupením získáte spoustu prostoru ve vlastní knihovně, což se hodí zejména pro nadšené čtenáře žijící v menších bytech.


Nelze opomíjet ani přenosnost, tu si zamilujete nejen v době cestování. Díky čtečce si budete moci třeba i během cesty do práce či školy vybrat z široké škály románů. Díky nejrůznějším předplatitelským programům přitom není problém číst přímo z přístroje i čerstvá vydání novin či časopisů.

Věc, před kterou se zastaví celá řada uživatelů je podsvícený displej a obava z účinku na oči. Veškerý strach a pochybnosti však nejsou na místě, jelikož čtečky mají speciálně upravený displej, který dokonale napodobuje strukturu papíru a očím tak vůbec neškodí, a to ani po několika hodinách intenzivního čtení. Výhodou pak může být i skutečnost, že se můžete četbě věnovat i za horších světelných podmínek, tedy za šera či dokonce během nočních hodin.

Zapotřebí je zmínit i nižší pořizovací cenu titulů, které si můžete na online portálu zakoupit a jednoduše stáhnout. Jednak tedy nemusíte obíhat jednotlivá knihkupectví a marně hledat váš vyhlídnutý titul, vše můžete provést z pohodlí domova, navíc budete chránit lesy a přírodu.

Další nezpochybnitelnou výhodou je také skutečnost, že čtečky elektronických knih jsou zařízeními s přístupem k Wi-Fi a v případě nouze tak na nich můžete provést základní úkony vyžadující internetové připojení.

Shrneme-li tedy největší plusy těchto moderních nástrojů, jde o následující:

· přenosnost a značná úspora místa
· nižší pořizovací cena zakoupených titulů
· velká paměť umožňující uložení desítek titulů
· šetrnost vůči životnímu prostředí
· dlouhá výdrž baterie (v řádech dnů)
· ideální na cestování
· možnost četby za horších světelných podmínek

Neváhejte a zařaďte se mezi spokojené uživatele!

Krmítko svým vzhledem tak trochu může připomínat perníkovou chaloupku nebo spíš altán. Některé děti jej tak pojmenovaly a nejeden tatínek nakonec musel vyrobit krmítka dvě, protože to druhé zůstalo v dětském pokoji na hraní.
Základ krmítka tvoří dřevěná deska o rozměrech řekněme 35 x 22 cm. Ta může mít pochopitelně rozměry jiné, záleží na tom, kam krmítko umístíme, Výše uvedené rozměry jsou však optimalizované pro pohyb pěti až dvanácti malých ptáků, např. sýkorek a vrabců, ale zároveň jej může navštívit i větší ptactvo -holub, kos, straka, sojka, nebo kavka.

Základní desku zvolíme nejlépe z dřevěného masivu, zpravidla postačí smrková laťovka, ovšem deska z tvrdého dřeva má zas delší trvanlivost. Desku odřízneme na patřičný rozměr elektrickou kotoučovou pilou podle pravítka, nebo ruční pilkou ocaskou, hrany jemně začistíme smirkovým papírem.
Pak si připravíme konstrukci střechy. Měla by být sedlová a konstrukci krovů budou v bokorysu tvořit tři rovnoramenné trojúhelníky – dva na krajích střechy a jeden uprostřed. Vrcholový úhel trojúhelníku bude 130 stupňů a dva boční úhly shodně po 25 stupních. Tyto trojúhelníkové krokvové vazby sestavíme z malých dřevěných latěk o průřezu 15 x 20 mm, přičemž by délka podstavy trojúhelníku měla přesahovat šířku základové desky zhruba o 8 cm (4 cm na každé straně). Tuto minikrokvovou vazbu spojíme speciálním konstrukčním lepidlem i bez použití hřebíků nebo vrutů. Malými vruty však konstrukci můžeme zpevnit a zajistit, takže tím nelze nic pokazit.

Tyto tři krokvové vazby budou opěrnou částí střechy, kterou připevníme na dvě vodorovné laťky stejného průřezu jako krokve a kolmo k vodorovným latím pak vztyčíme čtyři svislé nosníky, na kterých bude střecha stát. Základní laťkovou vazbu střechy pak pokryjeme dvěma překližkovými deskami, a ty budou základem samotné střešní krytiny. Na překližku následně budeme lepit konstrukčním lepidlem střešní tašky.

Efektní střecha z nařezaných bobrovek z kanadského šindele

Ty vyrobíme z kanadského šindele (nejlépe červenohnědé barvy) a to tak, že nařežeme technickým nožem obdélníčky o velikosti 3 x 4 cm, u kterých nůžkami zastřihneme rohy dokulata, aby vypadaly jako bobrové tašky. Šindelové tašky pak lepíme od spodní řady směrem vzhůru tak, jako se pokládají opravdové tašky na střeše, tedy tašku v horní řadě vždy mezi dvě tašky ve spodní řadě. Horní řadu nakonec zakončíme vázacím hřebenem (tenkým proužkem ze stejného materiálu).
Vzniklé štíty u krovů střechy můžeme pokrýt opět překližkou, nebo je nechat otevřené, případně je zakrýt malými laťkami. Základovou desku pak olištujeme tenkou latí s malým přesahem (1 cm), aby nasypané krmivo z desky neodvál vítr. Pro povrchovou úpravu konstrukce krovů a desky je vhodný bezbarvý tixotropní lak, případně doplněný mořidlem.

Nechtěná Marilyn

Otec nejevící zájem a matka trpící schizofrenií a paranoiou. Následný sirotčinec a pěstounská péče, ze kterých unikla díky sňatku s mužem, kterého nemilovala. Nic zpočátku Marilynina života nenasvědčovalo tomu, že by se mohla stát modelkou, herečkou, zpěvačkou, producentkou a především sexuálním symbolem takových rozměrů.

Holka od vedle

Den, který odstartoval její kariéru, se zpočátku tvářil zcela nenápadně. V tu dobu bylo Marilyninou prací natírání letadel, kde si ji odchytl fotograf ve službách armády. Většina dívek potřebuje hodiny příprav, tuny make-upu a drahé oblečení, aby vypadaly k světu. To ovšem neplatilo pro božskou Marilyn, která dokázala zaujmout i v pracovním oděvu.

Z brunety na blondýnu rychlostí blesku

Žádné začátky, stejně tak ty modelingové, nejsou lehké, a to platilo i pro Marilyn. Aby se dostala z počáteční finanční krize, byla nucena fotit i odvážnější snímky. Netrvalo ovšem dlouho a začala být obsazována do hereckých rolí. Zlomem v její kariéře se stal film „Páni mají radši blondýnky“, kde svoji barvu vlasů definitivně změnila z původní hnědé na umělou blond.

Na křižovatce

Jak rychle ovšem její hvězda ve světě Hollywoodu stoupla, tak rychle také klesla k zemi. Marilyn, stejně jako každá žena, chtěla být v očích ostatních vnímána jako něco víc než jen sexuální symbol. Rozhodla se tedy začít znovu ve Spojených států amerických. Ani přes konvertování k judaismu ovšem v sobě nenalezla kýžený klid. Psychické problémy přetrvávaly a po opakovaných potratech a ztrátě blízkého přítele se ještě prohloubily. Navíc se přidaly i fyzické potíže. Trávila proto čas na křižovatce mezi psychiatrickou léčebnou, nemocniční ambulancí, filmovým plátnem, náručí mužů a objektivem fotoaparátu.

Neobjasněná smrt

V roce 1962, tedy v pouhých 36 letech, Marilyn zemřela. Dodnes není jasné, co bylo její příčinou smrti. Vzhledem ke zdravotnímu stavu, stopám léků a alkoholu v krvi, ale i ztraceným lékařským záznamům, není možné vyloučit ani přirozenou smrt, ani sebevraždu, dokonce ani vraždu.

S koncem zimní sezóny oznámily konec sportovní kariéry hned tři velké legendy nejen norské reprezentace, ale legendy největších světových parametrů. Dvě z nich patřili po dlouhé roky k tomu nejlepšímu, co nabízel mužský biatlon. Třetí hvězda pak byla reprezentantkou v klasickém lyžování. Už tušíte, o kom je řeč?
 
Ole Einar Bjoerndalen
Osminásobný olympijský medaista, dvacetinásobný mistr světa a šestinásobný vítěz světového poháru, který se dokázal během své biatlonové kariéry prosadit i mezi specialisty lyžaři. Již v juniorské kategorii začal sbírat první úspěchy a v té dospělé na sebe také nenechaly dlouho čekat. První medaile na mistrovství dospělých získal v roce 1997. Na olympijských hrách v roce 2002 dokázal získat tři individuální zlaté medaile a ještě navrch jednu se štafetou! Celkem zvítězil ve 125 závodech světového poháru včetně MS a OH. Což je výsledek, ke kterému se může přiblížit snad jen současný lídr Francouz Martin Fourcade. Druhou manželkou Bjoerndalena je skvělá běloruská biatlonistka Daria Domrachevová, se kterou má dceru Xenii. Letos v dubnu oznámil ve svých 44 letech ukončení sportovní kariéry.
Emil Hegle Svendsen
Další legenda norského biatlonu se rozhodla ukončit svou kariéru rovněž v dubnu letošního roku. Je mu sice jen 32 let, přesto se rozhodl dále v závodění nepokračovat. Titul čtyřnásobného olympijského vítěze mu už nikdo nevezme. Na hrách v Pchjongčchangu sice na zlato nedosáhl, přesto si tento vlajkonoš norské výpravy z nich odvezl dvě stříbra ze štafet a jeden individuální bronz. Ve světovém poháru strávil 11 let.

Marit Bjoergenová
Bývala velkou soupeřkou naší Kateřiny Neumannové. Nyní se po olympijských hrách, které pro ni byly opět velmi úspěšné, získala v Koreji 5 medailí, rozhodla svou kariéru v 38 letech ukončit. Už nemá motivaci pokračovat a není se čemu divit. Je rekordmankou v počtu zisku olympijských medailí ze zimních her, má jich 15. Vyhrála 114 závodů světového poháru. Z mistrovství světa má doma 18 zlatých medailí! Přitom kariéru přerušila v roce 2015, kdy na svět přivedla syna.

Označit takto vůz je vcelku subjektivní záležitost a je možné, že se mnoho lidí, včetně automobilových nadšenců, s tímto pojmem setkává poprvé. O jaký vůz tedy jde je jak jej poznat?

Pokus o definici youngtimeru

Společnou vlastností takového vozu je fakt, že se daný model již nevyrábí. Někteří nadšenci se přiklánějí k definici „mladý veterán“, ale i tento pojem je nepřesný, protože veterán může být automobil vyrobený před dvaceti lety či dříve. V tom případě by se stáří těchto vozů mělo pohybovat někde v rozmezí 20 a 30 let, ale to neodpovídá modelům, které byly vyrobeny na přelomu 70. a 80. let a jsou také hrdě označovány tímto termínem. Na druhou stranu lze narazit na modely staré třeba jen 15 let, které jsou také řazeny mezi youngtimery.
Pokud se nezaměříme na věk, ale na vlastnosti vozu, možná se definici přiblížíme více. Často se zmiňují sportovní úspěchy daného automobilu, jejich dobová oblíbenost a prodeje, ale i jejich „role“ ve slavných filmech. Kdo by neznal seriál Bodie a Doyle, v němž se jeden z hrdinů proháněl ve stylovém Fordu Capri. V Česku je nejčastěji skloňována Škoda Favorit. V Evropě je pak nejoblíbenější Volkswagen Golf první a druhé generace, a pak také Lancia Delta či Audi 80.
Posledním kritériem je určitě design. Jestliže se někdo ohlédne po starším autě i v dnešní době, určitě je to tím, že tento vůz je nadčasový a má určité charisma, které odolává času.

Youngtimer je tedy automobil, který byl úspěšný ve své době, v současnosti se již nevyrábí (a nebo se vyrábí jeho další generace), ale ještě to není typický veterán a jeho jízdní vlastnosti v kombinaci s nadčasovým designem překonaly soudobé konkurenty. O těchto automobilech se dá říci, že jsou kultovní.
Příklady kultovních vozů:
· Ford Escort
· Audi 80
· Lancia Delta
· Volkswagen Golf 1. a 2. Generace
· Fiat Uno
· Fiat Tip
· Škoda Favorit
· BMW 3 (E30)
· Renault 5
· Ford Capri

Uklízení patří k domácím pracím a životnímu stylu, které muži moc neřeší. Málokterého muže rozhodí nějaký nepořádek spojený s několika kusy oblečení, které se válí všude možně v bytě. Taktéž jako pravidelné mytí koupelny nebo zcela běžné vysávání. Muži to moc neřeší a nevyvede jich z míry jen tak nějaké smítko, které by ženu srazilo k zemi.

Jak muži uklízí?

Pokud budeme mluvit o úklidu svobodného muže, je zcela jasné, jak takový úklid u něho doma probíhá. Z jeho pohledu totiž zahrnuje několik fází, které ho k němu vedou:

1. Muž začne uklízet až v případě, že nemůže něco nebo vůbec nic najít.

2. Všechny čisté příbory už došli.

3. Čeká dámskou návštěvu.

4. Nemá čisté prádlo.

5. Nemůže najít kočku (nebo svého mazlíčka).

6. Když už nemůže otevřít ani vchodové dveře.

Může se zpočátku zdát, že jsou tyto situace nepravděpodobné, ovšem svobodní muži vědí, že je pravda více než skutečná. Většina svobodných mužů nemá potřebu řešit úklid domácnosti a je nutné podotknout, že za to může do určité míry i výchova.

Pokud muž nezná z dětství základní hygienické návyky a skutečnost, že uklízet se jednou za čas skutečně musí, v dospělosti to už praktikovat nebude.

Pod palcem ženy

Muže k úklidu dovede velmi přesvědčivě přinutit vliv nějaké ženy. Dost často chtějí muži na nějakou ženu udělat dobrý dojem tím, že si před jejím příchodem doma uklidí. Každá žena však ví, že všechny věci ze země se přesunuli do zavřené skříně. A běda, kdyby ji náhodu chtěla otevřít!

Ženatého muže už pod svá křídla vezme jeho manželka, která ho do úklidu patřičně zapojí. Tady se moc nevyplatí vymlouvat se a nemít zájem o to, pomoct s domácností. Některé ženy si to umí jednoduše zařídit a přinutit muže nejen k úklidu, ale i k tomu aby neodporoval.

Takže je úplně jedno jestli se k úklidu muž má nebo nikoliv, pokud si později najde ženu, která na něho dbá, nebude mít jednoduše na výběr!

Podpůrným projektem pro školy je projekt eMapps.com, v němž se vytváří otevřená internetová platforma, kterou může škola použít pro práci se stávajícím učebním materiálem a vytvořit z něj počítačovou hru. Práce s informacemi záleží jen na schopnostech a tvořivostech uživatelů (učitelů). Platforma umožňuje transformaci jednotlivých učebních hodin do jednoduchých her nebo spojení celých učebních celků do složitějších herních schémat.

Cílem je zapojit co nejvíce škol, které si vyměňují zkušenosti a navazují dlouhodobou spolupráci. Školy mohou využívat databázi společného vzdělávacího obsahu a nemusí tedy znovu a znovu vytvářet stejná data a hry. eMapps využívá možnosti motivace vytvořením společné hry, která je založena na tzv. Living Map of Europe a pracuje s geografickými informacemi z jednotlivých partnerských zemí. Umožní žákům uvědomit si skutečnost, že jsou součástí většího územního celku, který se řídí určitými zákonitostmi při respektování specifik jednotlivých zemí.
Děti mohou poznávat způsob života a vzdělávání svých vrstevníků z ostatních zemí a porovnávat je se životem ve své obci či regionu. Práce vychází z principu Alternate Reality Game, která umožňuje hrát nejen hry u počítače ve třídě, ale i mimo školu. Hra tvoří tzv. alternativní realitu, která děti obklopuje.

Herní úkoly mohou tedy dostávat formou SMS či MMS zprávy, telefonátů, e-mailů či ústních pokynů učitele, atp. Děti jsou tak nenásilně nuceny stále si vyhledávat data a odpovědi na kladené otázky, které pak mohou prezentovat opět ústní formou či v podobě fotografie, mailu, videa, textu… Cílem je učit se vyhledávat z různých zdrojů a různým způsobem je prezentovat a dále zpracovávat.
Mimo projekt je eMapps je posledních pár let ve školství znamením DUMů. Jde o internetový portál, na který se vkládají digitální učební materiály škol, které jsou zapojeny do „Projektu do škol.“ Tento portál zpřístupňuje výukové materiály co nejvhodnějším a nejsnazším způsobem veřejnosti, kterou obohacuje o nové informace a inspiruje nejen učitele a školy k vlastní tvorbě nových materiálů.

Vedení města Prahy intenzivně pracuje a na zřízení přímého leteckého spojení mezi Českým a Japonským hlavním městem. Radním jde hlavně o navýšení počtu japonských turistů. Podle slov Jana Wolfa (KDU-ČSL/Trojkoalice) by mněla být přímá letecká linka plně funkční do roku 2020.

Do některých oblastí Asie již přímé letecké spoje Praha má. Jde o linky mezi čínským Čcheng-tu, Pekingem, Šanghají a korejským Soulem. Pro zřízení přímého spoje v Japonsku nedávno lobboval i premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD).
Stávající situace je momentálně ve formě usilovného jednání. Doufáme v brzké schválení pro přímé lety do Tokia nebo Ósaky nechal se slyšet Jan Wolf.

Jen v loni přicestovalo z Japonska do Prahy 78 825 Japonců
Přímé linkové spojení by tento počet mohly podstatně navýšit. O konkrétním čísle je zatím předčasné spekulovat, ale mohlo by jít o navýšení až o jednu třetinu. Podle Wolfa je takovýto nárůst po zavedení přímého leteckého spojení ve světe běžný. Japonci jsou známí, že při návštěvě Prahy se nezajímají výhradně o památky. Velmi často vyhledávají i kulturní vyžití. Například koncerty jsou velmi oblíbené u mladší generace. Ale velký úspěch sklízela i výstava Alfonse Muchy během své Slovanské epopeje konané v Tokiu.

Zdlouhavá jednání
Zatím je termín pro první přímý let mezi Prahou a Japonskem ve hvězdách. Podobná jednání se mohou protáhnout až na dva roky. Podle slov pana Wolfa „budeme rádi, když se podaří vyjednat aspoň jednu přímou linku do roku 2020“.

Celkově se v návštěvnosti turistů může jen za druhé čtvrtletí Praha pochlubit růstem o 11 procent v celkovém počtu 2,076 milionu lidí. Většinově si prahu pro návštěvu volili cizinci v počtu 1,797 miliónů. Dokonce se navýšil i počet nocí, které ubytovaní hosté v metropoli strávili a to dokonce o 12,3 procenta což je nárůst na 4,869 miliónů.